atropa - belladonna

  ,,Takže ty tvrdíš, že ten Zelený čaroděj je Harry?" Tázal se nad míru udivený Ron nevěřícně Hermiony. Bylo právě dopoledne dalšího dne a Hermiona zrovna seznamovala Rona se svou teorií.

   Předešlého dne, když se probudili, je řád vyslýchal. Chtěli od nich a Lupina vědět, kde byli a co tam dělali. Řekli jim vše podstatné, dokonce popsali i Harryho pracovnu. Hermiona se však nechala svou teorii jen pro sebe. Až dosud. Teď vše prozrazovala Ronovi.


   ,,Ano Rone." Potvrdila mu svou teorii Hermiova. Ron na ní stále nechápavě hleděl. ,,Co ji to jen napadlo?" Myslel si.

   ,, A víš jak sem na to přišla? Nebilo ti divné, že přišel těsně po tom co nás napadli?" Tázala se ho. ,,A Harry má čirou náhodou, někdy sny o tom co se právě u Voldemorta děje." Odpovídala si na otázku. Už ji ani Ronovi díky Harryho vedení nevadilo vyslovovat jméno vi-víte-koho.

    ,,Jak mohl vědět o Harrym, že to ráno odešel? Musel by být s Harrym a to je blbost, leda by byl on, Harry." ,, A co ta jeho poznámka, když si myslel, že už spím?" Pokračovala přecházejíc po pokoji ve kterém se právě nacházeli.

   ,,Jaká?" Přerušil ji Ron hoříc zvědavostí.

   ,,O Herryho záchranářském komplexu. Jak se to asi podle tebe dověděl?"

   ,,Máš pravdu musí to být Harry, ale stejně to nechápu."

   ,,To já taky moc ne. Vysvětluje to ale to, jak se divně choval ve vlaku. Nechtěl tenkrát abychom šly s ním k Dursleyovým. Pamatuješ?" Tázala se Rona opět Hermiona.

   ,,Jo pamatuji se. ,, Ta jeho výmluva!" Tak podlá!" Takhle se nás zbavit!" Rozčílil se Ron při vzpomínce, jak to Harry bravurně zahrál na jejich city.

   ,,Máš pravdu, byl to od něj podraz. Ale budeme si to moct s ním vyřídit." Konejšila ho bez úspěchu Hermiona. Měla taky vztek na Harryho, ale nechávala si ho pro sebe. Na dobu, až se s ním setká.

   ,,Jakou příležitost?" Chtěl honem vědět Ron.

   ,,Máš přece pozvánku na zkoušku z přemisťování na 10. srpna ne?"

   ,,Jo máš vlastně pravdu. Herry měl jít se mnou, takže jestli se bude chtít nenápadně bez zbytečných pozorností přemisťovat, bude muset mít zkoušku. A non to bude potřebovat na výpravy za viteálama." Zapálilo mu. ,,Pochybuji, že by viteály ničil jako Zelený čaroděj." Dodal ještě.

   ,,Správně. Tam si jej odchytíme a hezky mu to vytmavíme." Dokončila za něj Hermiona. Vtom přilétla za ní sova s Denním Věštcem.

    Vzala jej a začetla se. ,,Rone!" Vykřikla překvapením, až se polekaný Ron málem svalil na zem.

   ,,Co je prosím tě?" Tázal se s bušícím srdcem od leknutí Ron.

  ,,Tady přečti si to!" A podávala mu Denní Věštec, načež se rozesmála.

   Mezitím kdesi v Godrikvě dole vstal dobře vyspaný Harry z postele. Měl dobrou náladu, protože se mu s určitostí podařilo minulého dne opět nakrknout Voldiho. Takže si s úsměvem a spokojeností udělal snídani, podle jedné z knih jeho rodičů a pak si zašel do své pracovny. Toužil si dát malou pauzu od stálého učení.

   Měl už i plán, chtěl si vyzkoušet něco co kdysi vyděl v televizi, a také ho velice zajímalo jaký to může být pocit. Totiž. Sedět na židli, mít nohy nahoru a číst si u popíjení čaje noviny.

   Vzal tedy Denního Věštce, kterého teď pod falešným jménem odebíral. Posadil se do křesla u krbu ve své zelené pracovně a opřel si nohy o krbovou římsu. Načež si pomalu rozevřel noviny a u popíjení čaje se začetl. Četl tam:

   Je Zelený čaroděj únosce slavného Harryho Pottra?

Včera v podvečer byla napadena Zobí ulice, která byla bydlištěm pana Pottra. Napadlo ji několik smrtijedů. Bystrozorové, kteří se tam vzápětí objevily našli pouze spoutané smrtijedy visící ve vzduchu. Pan Pottr nikde. Má ho v moci Zelený čaroděj? Co má sním v plánu? Uvidíme ho ještě někdy? O Zeleném čaroději je pouze známo, že přemožené smrtijedy nechává s oblibou svázané ve vzduchu. A tak nás podle toho napadá kde je náš vyvolený?

   ,,Pffffrrr!" Vyprskl Harry překvapením obsah svých úst na noviny až byly celé zmáčené. Pak se pustil do mohutného smíchu. Přišlo mu strašně směšné, že unesl sám sebe. Jak se tak smál, až se za břicho popadal, přestal se přidržovat nohama krbové římsy a jelikož se pro větší pohodlí houpal, ,,Báác!" Svalil se i s křeslem jak dlouhý, tak široký na zem. Tam ještě chvíli zůstal, než se uklidnil.

   Když se tak stalo vstal, odložil noviny a přešel do knihovny po rodičích. (čtete správně do knihovny :-) Kterou trochu předělal, než si tam dal i své knihy.

   Knihovna se shodou okolností nacházela také ve sklepě. Byla to velká obdelníková místnost. Na delší stěně byly v policích knihy Harryho rodičů a na té kratší jeho. Vnitřek knihovny byl opatřen kamennou podlahou a v rozích knihovny byly úhledně složené všelijaké polštáře. Naproti knih Harryho rodičů stál dlouhý mramorový stůl s několika židlemi.

   Harry vešel a rozhlížel se. Bylo to jeho útočiště. Zde se učil nová kouzla, (samozřejmě nejdřív rozložil po podlaze polštáře, aby si neublížil :-) zdokonaloval se také v přeměně v Gryfa. To poslední měl teď v plánu zase procvičit.

   Přešel doprostřed místnosti a soustředil se. Stačilo mu jen to. Nepotřeboval hůlku, jako jiní zvěromágové. Jeho kniha ho to naučila zcela jinak. Musel se jen soustředit. Soustředil se tedy a v tichosti si opakoval stále: Jsem Gryf. Jsem Gryf. ...

   Po chvíli se začal přeměňovat. Jeho končetiny se prodlužovali a měnily svůj tvar, narostl mu lvý ocas. Hlava se mu prodloužila a objevil se mu velký ostře špičatý zobák barvy té nejtemnější noci. Lopatky se mu také přeměnily, ale v mohutná opeřená černá křídla. Poprvé se mu povedla přeměna celá.

   Harry byl rád, že to tak dobře zvládl a tak se rozhodl, že se zkusí projít. Udělal krok a ,,Řach!" podruhé tohoto dne se ocitl rozpláclý na podlaze. Tentokrát ale v podobě obrovského Gryfa. Harry se pokusil vstát, ale nešlo mu to. Dosáhl akorát toho, že se mu zamotaly nohy a on skončil opět rozpláclý na podlaze. Takže se přeměnil zpět na člověka s vědomím, že to musí brzo vypilovat.

   Po obědě se Harry opět vrátil do knihovny. Tam vzal svou knihu ,,Mocné kouzelné věci, Bílé i Černé magie" a pustil se do hledání informací. Došel totiž k názoru, že je načase popojít o kousek blíž k zničení Voldemorta. Slíbil jsem to přece Brumbálovi a dlužím to i celému světu. Nalistoval tedy příslušnou stranu a pustil se do toho.

   Viteál je velice mocný předmět z Černé magie. Může jím být jakýkoli předmět. Ten v sobě uchovává část duše a tím zaručuje kouzelníkovy, které jej vytvořil jistou nesmrtelnost. Je to ale ohavné, protože k vytvoření potřebuje kouzelník spáchat vraždu. Teprve tak lze viteál vytvořit. Jeden viteál kouzelníka příliš nezmění, ale čím je viteálů více, tím se stává duše kouzelníka zkaženější.

   ,,Tak tohle je Voldiho případ. Zkaženost s něj přímo čiší." Komentoval to s lehkou ironií Harry, načež pokračoval ve čtení.

   Viteál naleznete kouzlem ,,vitealplan", čímž se vytvoří mapa s viteálem daného kouzelníka, kterého zmíníte u vyslovení zaklínadla. Přivolat viteál lze pouze ze vzdálenosti několika metrů a to kouzlem ,,viteálsummon." Pro ničení viteálu použijte kouzlo ,,destroyviteál" čímž se zničí část duše, ale nikoli předmět ve kterém se nachází.

   ,,Viteálplan Voldemort!" Vyskoušel nedočkavý Harry hned po dočtení první zmíněné kouzlo. Vzápětí se před ním objevila malá mapka světa s černými zářivými puntíky.

   ,,Voldiho viteály!" povzdechl si štaztně, že to tak dobře funguje. Něco mu však nesedělo na plánku bylo šest viteálů a z toho se jeden pohyboval. Asi tam jsou i ty zničené, domyslel si.

   Ten pohyblivý bude nejspíš Naginy, a kde je Naginy, tam má asi sídlo Voldík, takže se zatím hadovi vyhneme a necháme si jej na konec.Uvažoval sám pro sebe Harry. Dalších pět bylo zobrazeno na mapě různě a nepohybovali se. Dva byly v Bradavicích. Pak u jednoho anglického pobřeží, který slabě zářil, jakoby byl někde jinde než má být. Další ve Velkém Vísanku a další v Londýně.

   ,,Takže jeden v Bradavicích škrtám, to byl deník. Velký Vísanek taky škrtám, tam byl prsten. Chybí Londýn, to asi bude někde v jeho bývalém sirodčinci. Druhý v Bradavicích, tak tam se budu muset kouknout a pak jej přivolat." Uvažoval nahlas Harry.

   No takže, aby to bylo zajímavější, mi chybí najít medailon o kterém nemám tušení, kde je a zjistit kdo je R. A. B." Shrnul to na závěr. Pak uvažoval zda by je neměl začít ničit už dnes. Ne. Rozhodl se po chvíli. Musel by v tom případě jít po viteálech převlečený v zeleném a bylo by to příliš nápadné. Takže si počká na to, až udělá zkoušky z přemisťování. Stejně jsou zkoušky už za pět dní.

   Jakmile dospěl k tomuto rozhodnutí, šel se kouknout na plánek, který si okopíroval v řádě. Bylo tam spousta červených puntíků, malé i velké. Byli to aktivity smrtijedů. Pak tam byly i modré puntíky, to pro změnu byl řád, který byl zrovna na ústředí. Měli poradu.

   Když se tak na to Harry koukal napadlo ho, že by mohl zlikvidovat další smrtijedy. Vzal tedy na sebe zelený plášť, vyměnil si hůlky a tiše se přemístil na jedno místo s malým červeným puntíkem, které si náhodně vybral.

   Objevil se na okraji jakési vesničky. U prvního domu stál osamocený smrtijed a v dáli bylo vidět šest smrtijedů zabraných do ničení a pálení. Obyvatelstvo se krčilo svázané na malém náměstíčku, aby vše pozorovali. Smrtijedi měli v plánu je potom ještě mučit.

  Harry se nejprve zaměřil na toho osamoceného ,,špeha" a tiše po špičkách k němu opatrně došel. Pak jej prudce vzal za rameno, obrátil ho a vybafl na něj. ,,Mám tě špehu!"


   Smrtijed se tak strašně lekl, až vyjekl zděšením a upadl na zem. Vzpamatoval se, a pak vytáhl na Harryho hůlku.

   ,,Co tu chceš Zelený čaroději?" Ptal se smrtijed, aby tak měl čas se vzpamatovat.

   ,, Ale, jako vždy vám milý smrtijede kazím vaše špinavé plány!" Odpověděl mu a jedním ,,Mdloby na tebe" jej vyřadil z boje.

   Následně se zaměřil na ostatní smrtijedy, kteří se už, už chystali k mučení svých rukojmí. Přešel k nim, opět zezadu a promluvil na ně s jistou dávkou ironie.

   ,,Nechcete pomoct?"


   Toto ,,vybafnutí" zezadu milé smrtijedy vyděsilo až nadskočily. Je zábavné vylekat smrtijedy, dřív než je vyřídím. Pomyslel si pobaveně Harry.

   ,,Zase ty!" Vyhrkl na něj smrtijed, ve kterém poznal onoho špeha z příčné, ze svého snu u Voldiho.

   ,,Jo jsem to já. Jsi rád?" Obrátil se na něj Harry.

   ,,Ani ne! Vzdej se nám bez odporu a mi tě bez úhony dovedeme k pánu zla."

   ,,Ani mně nenapadne. Vzdát se pár smrtijedům. Navíc jistě ani nepatříte k jeho nejvěrnějším. Ty jsem totiž poslal šupem do Azkabanu. Mimoto vás tam pošlu brzo taky." Posmíval se Harry.

   ,,Ty drzoune, kdybys byl před pánem zla, mluvil bys jinak!" Vztekal se tentýž smrtijed.

   ,, To určitě, já se vašeho pána nebojím. Je to jen slizoun, který se vrátil z hrobu. Brzy jej tam někdo opět pošle!" Odporoval Harry.

   Tohle už smrtijedi nerozdýchali. Ten drzý čaroděj si dovolil urazit pána zla.

   Začal tedy boj. Smrtijedi se chtěli rozestavit kolem Harryho, ale on jim to nedovolil. Nechtěl mít nějakého protivníka za zády. Takže se postavil zády k jednomu z pobořených domů. Donutil tak rozmrzelé smrtijedy k tomu, aby na něj útočily buď zepředu, nebo z boku.

   Načež na něj začali smrtijedi metat všelijaká kouzla rychle za sebou a navíc najednou. S tím si ale náš hrdina hravě poradil, díky svému zářivému štítu, který si stihl včas vykouzlit.

   Pak zkusil nové kouzlo z bíle magie ,,cilulárwave", které se nedávno naučil. Švihl hůlkou, myslíc na kouzlo a čekal co bude.

   Země kolem něj explodovala v kruhu a mířila k překvapeným smrtijedům. Kruhů stále přibývalo a mířily stále dál až do vzdálenosti několika metru. Vytvořil se tím efekt vln vyvolaných, hozením kamínku do vody. Smrtijedy odhodila tlaková vlna a při dopadu z výšky na zem ztratily vědomí.

   Harry na to vše s překvapením koukal. Líbilo se mu to kouzlo. Mohl by tím odrazit dočasně útok větší skupiny. Přestal uvažovat nad možným použitím tohoto kouzla v budoucnu a svázal smrtijedy. U toho si představoval se škodolibostí Voldiho, až to zjistí. Svázané smrtijedy opět nechal vyset ve vzduch a přemístil se do Godrikova dolu.

   Další dny si Harry vyhledával nová a nová kouzla, učil se je a procvičoval v knihovně. Také cvičil chůzi a let v podobě Gryfa. Docela mu to i šlo, i když občas padal buď z výšky a nebo v důsledku zamotání vlastních končetin.

   Tak to pokračovalo dál, až nastal ten dlouho očekávaný den. 10. srpen.