atropa - belladonna

„A Smaragdový, vítám tě.“ Přivítal to příjemně překvapený Brumbál.

„Taky vás rád vidím pane profesore.

„Opravdu sis to nerozmyslel a nechceš se seznámit s mými přáteli?“

„ Ne stejně tu už dlouho nebudu“ Odpověděl a srovnal krok s Brumbálem. Kráčeli společně směrem k Hybridově hájence.

„Vážně? To je škoda. Co tedy potřebuješ ode mě než odejdeš?“ Otázal se Brumbál a po očku se na něj koukal.

Harry se usmál. Věděl, že je Brumbál velice inteligentní, za což si jej velice vážil. Škoda, že jej už ve své době nemůže potkat.

„Potřeboval bych, jistou knihu, o které vím, že jste ji dostal nedávno.“

„ Jak o ní můžeš vědět?“

„ Z budoucnosti pane řediteli, z budoucnosti.“

„Dobře tedy, já vím, že mi nemůžeš toho moc prozradit. Věřím ti ale a vím, že u tebe budce ta kniha v dobrých rukou. Určitě ji nezneužiješ.“

„ Děkuji. Nemusíte se obávat. Kde ji najdu?“

„ Na hradě je jistá místnost, zavolám ti skřítku, která tě tam dovede.“

„ Ještě jednou vám děkuji.

„Nemáš za co. Tinky!“

„ Ano pane?“ Pronesla skřítka, která se s hlasitým „Puf!“ právě objevila.

„ Zaveď tady toho pána do místnosti s knihou.“

„ Jak si přejete pane.“ Pronesla skřítka, která se postavila k Harrymu, jenž se loučil s Brumbálem.

„Mnoho zdaru Smaragdový.“

„ Na shledanou. Tinky pojď.“ Pronesl Harry směrem ke skřítce a vykročil po jejím boku do hradu. Po chvíli došli před jakousi místnost, kde se rozloučil se skřítkou a vešel do ni.

„Místnost byla prázdná až na knihu ležící uprostřed místnosti a zrcadlo, odrážející dveře ve kterých stál. On tam však nebyl vidět. Věšel tedy dovnitř, vzal ze země knihu vázanou v modré kůži, a přešel k zrcadlu. Byl zvědavý, takže se jej dotkl. Nic se však nestalo a tak vyšel z hradu a na okraji Zapovězeného lesa vzal do ruku obraceč času a otočil jím o 26 otáček.

Ocitl se uprostřed dvou armád. Jedna byli smrtijedi s Voldim v čele, ta druhá byli jeho druhové za nimiž se právě zhmotnil Fénixův řád. Rychle se zorientoval a rozhodl. Vzal knihu , kterou měl stále u sebe a s pomocí hůlky ji poslal do své pracovny. Pak urychleně přešel ke svým přátelům, na kterých bylo vidět ulehčení, že jej opět vidí. Na „chvíli“ jej totiž ztratili z dohledu.

„Kde jsi prosím tě člověče byl?“ Vypálil na něj hned Ron.

„Kdo byl ten druhý v zeleném?“ Chtěla vědět zvědavá Ginny.

„Teď není čas vše vysvětlovat. A že toho bude dost.“

„Máš pravdu.“ Zastala se Harryho Hermiona a uťala tak vyptávání.

„Pojďme se raději soustředit na boj ano?“ Navrhl přátelům Harry, který si oddechl, že se vyhl zbytečného vyptávání. (nevšimli, jste si, že se ve vyhýbání otázkám nějak specializuje?)

„Nevypadá to moc dobře viď?“

„Ale jo bude to dobré.“ Uklidňoval své přátele Harry. Věděl, že je jenom kousíček od zničení posledního viteálu (Naginny) a bude mít volnou cestu k samotnému Pánu zla.

Mezitím co se tak naši hrdinové vybavovali se nepřátelské tábory vzpamatovali ze záře, která obklopila objevujícího se Harryho. Řád přešel k zeleným Mecgonagalová po chvíli promluvila jako první.

„Jsme rádi, že jste tady, i když nevím, jak jste se to mohli dovědět.“

„Máme své zdroje.“ Usmál se Harry (pod kápi, už ho štvala, měl ji na sobě dost dlouho), nemohl ji přece říct, že je v podobě sovy vyslechla Hermiona, kterou tam poslal.

„To je teď jedno, hlavně, že tu jste.“

„Děkujeme“ Poděkovala Ginny.

Minerva chtěla ještě cosi říci, ale už se k tomu nedostala, jelikož právě dal Voldemort znamení k útoku. Nemínil čekat až si jeho protivníci popovídají. Ze všeho nejvíce ho štvala přítomnost Zelených, hlavně jeho vůdce, který mu posledně unikl z jisté smrti.

Harry nechal smrtijedy smrtijedama ( ať si s nimi poradí řád a jeho přátelé), on si to zamířil rovnou k Voldemortovi. Nemohl jej sice zatím zabít, ale alespoň zjistí jak na tom je, a co vše bude na sobě muset vylepšit. Tušil, že toho bude dost, ale i tak si chtěl porovnat síly. Hned jakmile k němu přešel, tak na něj promluvil.

„Chyběl jsem ti Tome?“

„ Si nepoučitelný, až tě budu mít opět ve své moci naučím tě poslušnosti. Neříkej mi Tome!!“

„ Ale, snad by ses nechtěl hádat. Vůbec ti to nesluší, dodává ti to akorát vrásky.“ Dodal tiším hlasem Harry, jako by něco tajného prozrazoval.

„ Ty drzoune!“ Držel zatím svůj výbuch Voldemort na uzdě. Harry jej nepředstavitelně rozčiloval.

„ Ano co bys rád?“ Provokoval dál Harry.

,, Crucio!“ Nerozdýchal to už Voldemort. Chtěl jej ztrestat za jeho nestoudnost.

Harry to jen odrazil svým štítem a pomocí hůlky na něj poslal kouzlo „Cilulárwave“, čímž katapultoval Voldemorta, až dopadl asi o deset metrů dál na zem. Tam se naštvaně zvedl a opět poslal „Crucio.“ Když ani to nepomohlo a neprošlo jeho štítem, sesílal na Harryho už opravdu naštvaný Voldemort všelijaká kouzla z černé magie. Tomu se ale Harry dokázal bránit bílou magií a tak bojovali asi hodinu.

Mezitím ale z řad smrtijedů i řádu padlo několik kouzelníků a nikdo nevyvázl beze zranění. Ron měl obrovskou ránu na rameni, kterou mu udělal jeden smrtijed kouzlem se kterým jsme se seznámili z Prince dvojí krve. Na šťězstí jej toto kouzlo zasáhlo pouze do ramene. Nestačil totiž aktivovat v čas svůj štít.

Hermiona měla pár drobnějších ranek a Ginny vyvázla s modřinami, které ji způsobil jeden smrtijed svými kouzli. Když bylo dobojováno, smrtijedi buďto mrtví nebo zranění či svázaní. Pozorovali ostatní impozantní boj mezi Harrym a Voldemortem. Byli si také vědomi, že kdyby se Harry plně již od začátku nevěnoval Voldemortovi, dopadlo by to mnohem hůř. Tak alespoň zůstala naživu větší část Řádu. Moody, Minerva, Lupin, Tronksová, a další.

„Máš dost ty červe?“ Zajímal se Voldemort, když Harry ležel na zemi po jednom obzvlášť ošklivém kouzlu z černé magie, které prorazilo jeho štít. Bylo to cosi dvakrát horšího než „Crucio“.

„Věříš, že ani ne?“ Vypálil Harry, vyhoupl se na nohy a seslal na Voldemorta kouzlo z velice pokročilé bílé magie. Toto kouzlo pro změnu prorazilo Voldemortovým temným štítem a tak se zase on válel na zemi. Jejich síly byli téměř vyrovnané. Ani jeden nemohl tomu druhému vážněji ublížit.

Poslední dva bojující to nevnímali, ale ostatní na jejich souboj pohlíželi z velikou úctou, tolik mocných kouzel. Harry vyžíval plně své hůlky. Stačilo pomyslet na to co se má stá a stalo se. Zato Voldemort využíval své temné zkušenosti a krutosti.

Nakonec to ukončil až Voldemort, který využil chvíle, kdy se Harry opět zvedal ze země a po důkladné prohlídce prohlídce zjistil, že jsou jeho přívrženci poraženi. Jelikož byl sám zraněn přemístil se pryč, aby se jednak vyléčil a jednak obnovil svou zdecimovanou armádu. Pak by se mohl vrátit a pomstít se, velice krutě. Samosebou se jeho odchod neobešel bez jízlivé poznámky.

„Až se příště potkáme, tentokrát to nepřežiješ Smaragdový!“ A s hlasitým „Prásk!“ zmizel.

Abys ten co nepřežil nebyl ty ty hade. Pomyslel si Harry a vyčerpáním se svalil na zem, kde ležel na zemi nevšímaje si oslav kolem sebe.

„Harry vyhráli jsme!“ Přiběhla k němu nadšená Ginny.

„ Jo? Že jsem si nevšiml.“ Neodpustil si a raději si na chvíli lehl, aby nabral dech. Boj s Voldemortem mu dal zabrat.

„ Ale no tak, ubránili jsme přece nemocnici ne?“

„ Máš pravdu.“ Potvrdil ji ztěžka a protože byl již vydýchaný, tak se posadil a čelil v sedě právě přibližující se Hermioně s Ronem v závěsu.

„ Harry zvládli jsme to!“ Jásal Ron.

„ Máš pravdu. Nakonec to dopadlo dobře, a nebýt knihy a R.A.B. Byla ta cesta zbytečná.“

„ O čem to prosím tě mluvíš?“ Zajímala se Hermiona, které to do hlavy.

„ To máš teď jedno, řeknu vám to v pracovně. Teď bychom měli co nejrychleji zmizet, než si nás odchytne řád a vyzpovídá nás.“

„ Co by je tak asi mohlo zajímat?“ Nechápal poněkud natvrdlý Ron.

„ Panebože Rone uvažuj přece ne?“ Durdila se jeho sestra.

„ Ahá!“ Došlo mu to konečně a přemístil se s přáteli do pracovny v jejich společném domě.

V domě se převlékly, Harry svůj plášť odložil velice rád. Pak společně šli do pracovny, kde si sedli do křesla a začali se ošetřovat. (samozřejmě v mezích slušnosti.) Hermiona došla pro pár velice účinných léčivých lektvaru a než je společně vypili Harry jim převyprávěl co vše zažil v minulosti.

„ Teda, já bych se nechtěl potkat s Lupinem, když je zrovna vlkodlakem.“ Podotkl Ron, když Harry skončil s vyprávěním.

„ Taky to žádná sranda nebyla kamaráde.“

„ To ti věřím.“ Zas Ron a pak se společně s Harrym na sebe podívali a rozesmáli se.

„ No tak kluci, vypijte raději ty lektvary a pojďte si lehnout.“

„ Máš pravdu Hermiono promiň.“ Vstal Harry a cestou z pokoje políbil překvapenou Ginny a odešel. Všichni na to jen koukali jak spadlí z višně. Harrymu to bylo však jedno. Spokojeně si pískal cestou do pokoje. Ginny neviděl tak dlouho a tak si to nemohl odpustit.

Ginny to také nevadilo. Sice s Harrrym opět chodila, ale moc se ji nevěnoval. Uzavřela své úvahy a šla si také lehnout. Ron s Hermionou ji po chvíli následovali.

Ráno se již odpočatí a dobře se cítící přátelé sešli u snídaně. Harry si sedl ke Ginny a Ron k Hermioně. Takhle uspořádaní seděli svorně a po snídani se pustili do čtení denního věštce. Stálo tam asi toto.

Útok na nemocnici u svatého Munga.

Včera v poledne zaútočil na nemocnici svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy Ten-jehož-jméno-se-nevyslovuje. Nemocnici se pomohlo zachovat jen díky neznámé, ale velice úspěšné pětici v zeleném a samozřejmě také i organizaci, která již velice dlouho bojuje proti vy-víte-kom. Patří jim všem veliký dík. Ministerstvo oproti tomu podle mích zdrojů dorazilo teprve po bitvě, kde už nebyla ani pětice. Ministerstvo zatklo spoutané smrtijedy a poslalo je do Azkabanu. Jak dlouho tam ovšem zůstanou to nikdo neví. Zatím musíme ale poděkovat ministerstvu za to, že opět udělali přesně to co umějí. Přišli pozdě a ještě si dělají nárok na zásluhy.

Vaše Dita Moníkova.

„To je tedy něco.“ Uznale hvízdl Ron.

„Víte jaké ji díky tomu udělá ministerstvo nepříjemnosti?“

„ Alespoň se konečně někdo také pravdivě obul do ministerstva. Přece má pravdu, ministerstvo nic nedělá.“ Mávla Ginny rukou. Harry se jenom usmál, nijak do řeči nezasahoval. Myslel si své. Ta Dita by zasloužila metál.