atropa - belladonna

    ,,Je čas.“ Pronesl polohlasem Harry, vstal a šel na konec místnosti. Prošel dveřmi a podzemní chodbou, až se dostal k vrbě Mlátičce. Dotkl se suku a vyšel na školní pozemek.

    Litoval, že nemá neviditelný plášť po svém otci. Velmi by se mu hodil. Štvalo jej, že kdyš sem šel nenašel si ani čas, aby si vzal s sebou pár užitečných věciček. Jako byl třeba plášť, či Pobertův plánek.

     Pomalím krokem zamíříl do Prasinek. Byl sluneční den a tak cestou pozoroval přírodu okolo sebe. Uklidňovala jej, sálal z ní mír a pohoda. Když tam došel rozhlédl se a pak se schoval za nejbližší dům kde čekal na příchod Voldemorta a smrtijedů.

     Po malé chvíli se z hlasitým ,,Prásk!“ objevilo na malém náměstíčku dvacet smrtijedů s Voldemortem v čele a následně i Fenixův řád. Obě skupiny se hned co se zorientovali postavili naproti sobě a nenávistně se měřili, či hodnotili, za kolik si kdo asi stojí.

     ,,Ale, ale Tome jak nečekaná návštěva.“ Přivítal protivníky ironickým hlasem Brumbál.

    ,,Co ty tady ty zastánče šmejdů?! A neříkej mi Tome! Tohoto jména jsem se zbavil už dávno. “ Opáčil nenávistně Voldemort. Třásl se vztekem. Takhle jej překvapit. Kdo mohl zjistit jeho plány a říct je tomu pošetilému starému bláznovi, který brání mudly a ty kdo se s nimi paktují. Měl z něj strach, ale nikdy by to nahlas před někým nepřiznal.

    ,,Coby, snažím se ti kazit ty tvé nekalé plány a ohledně tvého jména, nikdo nezapře kým je.“

    ,,To se ještě uvidí! Čemu vděčím za tvou účast?“

    ,, Doslechl jsem se, co chystáš a tak jsem zmobilizoval pár svých přátel.“

    ,,Od koho? Ztrestám jeho drzost prásknout Pána zla!“

    ,, To ti nemohu říct Tome.“ Se svým typickým klidem mu odpověděl Brumbál.

    ,,Ať vystoupí přede mě a já mu udělím lekci na kterou nikdy nezapomene!“

     ,, Máš možnost, tady jsem!“ To právě vystoupil mezi obě skupiny Harry, který vše poslouchal. Na všechny udělal ohromný dojem svým vzhledem a svou zelenou hůlkou, kterou měl v ruce. Koukali na něj, velice vyjeveně, kromě Brumbála. Ten se jen usmíval, už jej totiž znal.

     ,,Kdo jsi? Jak se opovažuješ stavět se proti všemocnéme Pánu všeho zla?“

     ,,Jsem Smaragdoví. Budu zde vždy, abych ti stěžoval život. Jsem tvá zkáza, která tě bude provázet až do konce tvých dní. Jsem tvůj opak a ten, kdo bude napravovat tvé špatnosti.“

      ,, To těžko! Bojuj se mnou a rozhodneme tím, kdo odejde z této vesnice!“

      ,, Jak si přeješ, předvedeme tedy všem kouzelnický souboj. Doufám, že výš jak se to provádí, nebo ne?“ S klidem navrhl Harry. Poslední poznámkou mu vrátil to co mu předhodil na hřbitově před téměř třemi lety.

     ,, Jistěže vím. Nadělám z tebe sekanou, až tě ani vlastní máma nepozná!“

     ,,Kdo nám udělá rozhodčího Tome?“ Neodpustil si Harry malé rýpnutí oslovením Tome.

     ,, Za mě můj nejvěrnější smrtijed a za tebe třeba náš přítel Brumbál. Můžou být zároveň i sekundanty.“ Syčel na něj Tom.

    ,,Souhlasím.“

     Pak se Harry otočil na Brumbála a ten mu kývnutím naznačil že souhlasí. Byl zvědavý jak bude boj probíhat a co vše se ukrývá ve Smaragdovém. Pak přešel doprostřed náměstí, kde se k němu připojil jeden ze smrtijedů a vše co následovalo tiše pozoroval.

     Poté oba protivníci přešli k sobe asi tak na metrovou vzdálenost, zvedli své hůlky do úrovně svých očí, jednu kostnatě bílou a jednu smaragdově zelenou, švihnutím je vrátili zpět k pasu a pak se mírným, téměř nepatrným kývnutím hlavy poklonili. Načež se prudce otočili, až za nimi zavláli jejich pláště a každý ušel patnáct kroků. Nato se otočili a zaujali bojové pozice.

     ,, Na tři pánové.“ Odpočítával jim to Brumbál.

     ,, Jedna, dvě, tři!“

     ,,Crucio!“ Zahájil Voldemort.

     Harry to však svým zářivým štítem, který vyvolal úžas všech přítomných, včetně Brumbála lehce odrazil. A pokračoval.

     ,,Expeliarmus!“

     ,,Protego!“ Vykryl to Voldemort a vzápětí na něj opět poslal Crucio. Nic tím však nezískal. Harry to opět odrazil svým štítem.

    ,,To tě nemohlo napadnout nic jiného než použít kletbu, které se nepromíjí? Co je na nic jiného se nezmůžeš?“ Posmíval se Harry a jeho zářivý štít při tom dozníval.

    ,,Toho budeš litovat!“ Vztekal se Voldemort. Nemohl ani vystát toho zeleného čaroděje a to jej znal teprve chvíli.

    ,, Head for! Ani bych neřekl.“ Posmíval se Harry když viděl jak Voldemorta jeho kouzlo odhodilo o kousek dál.

    Voldemort se rychle postavil a Herrymu neznámým kouzlem jej také poslal letem na zem. Až na to, že on nedopadl na tvrdou zem, ale mávnutím své hůlky si pod sebe vyčaroval polštář, na který lehce dopadl.
 
     Než se ostatní vzpamatovali obratem poslal onen polštář na Voldemorta, aby měl čas v klidu vstát. Až na to, že polštář, který dopadl doprostřed Voldemortova hadího obličeje nebyl už plný jen měkkého peří, ale také těžkých kamenů. Takže Voldemort pot tím zakolísal.

    Vypadalo to, jako kdyby zakolísal pod náporem peří, které začalo kolem něj létat a ne kamením, které bylo také v polštáři.

     Harry měl čas v klidu vstát, když stál mávl hůlkou a na něco myslel. Rázem se na Voldemorta přilepilo všechno létající peří, což všechny rozesmálo.

     ,,To si odskáčeš!“ zasyčel Voldemord a seslal na Harryho neverbální kouzlo. Harry to nečekal a stříbrný paprsek ho srazil na kolena. ..

 (načeš se mu plášť zbarvil do růžova s barevnými kvítky. ,, No tak pánové!“ napomenul je Brumbál válící se s smrtijedy a Fénixovým řádem po zemi smíchy.) ne vážně.

     .. Tělem mu projela prudká bolest. Byla to jakási neznámá bolestivá kletba, horší než Crucio. Po chvíli s pomocí hůlky vstal a poslal na něj kouzlo na omráčení, které Voldemort lehce odrazil.

    Pokračovalo to stále rychleji. Oba protivníci sesílali na toho druhého stále víc a víc kouzel. Jedna bolestivá kletba za druhou a dokonce i pár kleteb, které vás velice nepříjemně zraní. Byl to impozantní boj.

   Skončil to až Voldemort, který se se syčením a slibem odvety stáhl a přemístil kdo ví kam. Věděl, že by to skončilo nerozhodně s čímž by se nevyrovnal a nebo něčí smrtí. To nechtěl. Nechtěl riskovat tu svou, ne teď, když ještě není jeho opatření u konce, ještě mu chybí vytvořit pár ,,opatření". Pak teprve, pak se vypořádá s tím drzounem v zeleném. Smrti se totiž velice bál. Přemístil se tedy pryč a smrtijedi jej následovali vzápětí.

   Harry, který byl hodně vysílený si jen posměšně odfrkl a sesul se na zem. Přistoupil k němu Brumbál, pomohl mu vstát a podpíraje jej odvedl na ošetřovnu do hradu.

   ,,Vedl sis velice dobře, nikdy bych neřekl, že někdo tak mladý jako ty, bude tak dobře kouzlit.“ Chválil Harryho cestou na hrad Brumbál.

   ,,To nic nebylo profesore. Nebít toho, že se přemístil, aby neriskoval buďto remízu nebo smrt, nevím jak by to bylo dopadlo.“ Tušil o co Voldimu šlo. Neměl ještě všechny viteály. Jen počkej slizáku, v mé době ti zbývá jen Naginy, ale ty to ještě nevíš. Po jeho zabití bude konec viteálů a já tě zabiji.

   V Bradavicích na ošetřovně jej madam Pomfreyová posadila na postel. Prohlédla si skrz potrhaný hábit nasáklí jeho krví rány a ošetřila mu je. Bylo to velice nepříjemné a bolestivé, i když se snažila být jemná. Pak mu podala lektvar se slovy.

   ,,Vypijte to co nejdříve, hned usnete. Pomůže vám a ošetří rány, na které nestačím.“ Pak odešla do své pracovny.

   „ Já už půjdu Brubále, jsem rád, že jste tam se svými přáteli byl, i když k boji nedošlo.“

   „ Jsem také rád. Nechcete si se mnou a mými přáteli popovídat?“

   „ Ne snad jindy.“ Odmítl Brumbála Harry. Věděl co mu tím nabízí, členství ve Fénixově řádě. To nemohl přijmout.

   Stejně brzy odejde, už zde strávil tři dny a nic nového nezjistil. Bude na tom muset zapracovat. Také bude muset udělat něco se svým hábitem. Už byl opět zničený, nejdřív Remus a teď i Voldemort. Řekl si znechuceně a vstal z postele. Nechtěl se jít hradem do chýše, která byla jeho dočasným domovem a tak se přemístil přímo z ošetřovny.

    „ Budu se ho příště muset zeptat, jak to dělá, že se dokáže přemístit uvnitř hradu.“ Povzdechl si Brumbál a šel do ředitelny, aby dal po Foxovi správu o jeho odmítnutí stát se členem řádu. Řád bude zklamaný, už se těšili jak jej přijmou mezi sebe.

    Když Harry dorazil do chýše čekali tam na něj Pobertové, kteří se okamžitě jak jej spatřili zhrozili nad tím jak vypadal. Pod potrhaným hábitem bylo vidět několik řezných ran namazaných jakýmsi zeleným sajrajtem.

    No fajn jedněm otázkám uteču a teď přijdou od někoho jiného. Do háje! Bědoval si pro sebe zničeně.

   „Co se ti stalo?“

   „To nic Jamesi, smrtijedi napadli Prasinky a já jsem se s nimi trochu chytl.“

   „Trochu chytl, smrtijedi napadli Prasinky? Jak to? Dopadlo to dobře?“ Chrlil ze sebe Petr.

    Harry se na to ušklíbl. Určitě tě to zajímá, vsadím se, že už teď je z tebe smrtijed ty červe. Prolétlo mu hlavou, ale nahlas řekl pouze.

   „ Vše je v pořádku Petře, nemusíte mít strach. S Brumbálem jsme se o tom přesvědčili, a teď jestli dovolíte vypiji si lektvar.“ A než stačil kdokoli cokoli říct hodil do sebe odporně chutnající lektvar a usnul. Vyhl se tak otázkám a přesunul problém svého potrhaného hábitu na jindy.

   „Nevšimli jste si, že vždy, když chceme od něj něco zjistit, tak to zařídí tak aby nemusel mluvit?“

   „ Jo všiml jsem si Jamesi, budeme muset vymyslet něco, aby nám odpověděl na pár otázek.“ Potvrdil Jamesovu domněnku Sirius. Ani Lupin nezůstal pozadu.

   „Souhlasím s vámi kluci, dáme si na něj pozor. Pojď Petře.“ Obrátil se na Petra, který se zdržel vzadu.

   „Už jdu, hned jsem u vás.“ Odpil kamarády.

   „Dobře, ale pospěš si!“

   Po tom co jeho přátele odešli, přistoupil Petr k spícímu Harrymu. Pána jistě potěší, když mu zjistím, kdo je Smaragdoví a s touto myšlenkou se pokusil Harrymu sundat kápi.

   Jaké to bylo překvapení, když to vůbec nešlo. Petr se tedy naštval, kopl do spící postavy před sebou a namířil si to za svými „přáteli,“ kteří na něj čekali pod vrbou Mlátičkou.

    Příští ráno se již příjemně odpočatý Harry probudil a hned co se protáhl snědl jídlo, které mu opět přinesli Pobertové, kteří již byli na hodině. Mrzelo jej, že jim nemohl ani poděkovat. Bylo to zvláštní, co byl tady vstával pravidelně velice pozdě.

   Harry zanechal těchto úvah a pustil se do opravování svého již několikrát spravovaného hábitu. Naštěstí opravování díky kouzlům nebylo vidět. Když byl hotov pustil se do čtení knih, které na jeho žádost přinesli včera Pobertové.

   Takto strávil celý téměř celý den. Byl by to celý, nebýt události, která se stala těsně po třetí hodině. To zrovna četl něco zajímavého o štítech protivníků, když najednou. …

   „ Teď zaplatíš, za to, že už nejsi tak loajální, jako kdysi Regulusi Abrfolte Blecku! Neustále mi odporuješ!"

    ,,Crucio!“

   „Stačilo ti to? Chceš, abych to už ukončil jednou pro vždy? Doufáš marně! Slowly die!“

   ,,Néé …“

   Harry se s trhnutím probral. Nemohl uvěřit svému štěstí, vždyť ten, koho Voldemort právě mučil byl R.A.B. kterého sem přišel najít. Má ho ale Voldemort, takže musí rychle zasáhnout! Vstal a rychle se přemístil.